|
|
Rozpoznávání obrázků je úkol, který stále nejsou dnešní algoritmy schopny obecně uspokojivě vyřešit. V této oblasti je lidská mysl stále nedostižná. Jak ovšem motivovat uživatele k nějaké anotaci obsahu?
Google Image Labeler je již trochu starší projekt (necelé 4 roky). Píšu o něm z toho prostého důvodu, že jsem na něj nedávno narazil (právě při zkoumání motivace uživatelů k anotování obsahu) a velmi mě zaujal svým nápadem, který řeší onu motivaci k anotování - jedná se totiž o formu hry, kdy uživatelé anotují náhodně zobrazované obrázky. Tato anotace je potom využita pro zlepšení kvality vyhledávání obrázků na Googlu.
Google Image Labeler vychází z tzv. ESP game, vyvinuté Luisem von Ahn v roce 2006. Myšlenka spočívá v tom, že dva náhodně vybraní uživatelé společně během časového intervalu označují (tagují) obrázky, které jsou jim zobrazovány. Jediné, co uživatele spojuje, je právě fakt, že vidí stejný obrázek. Jinak o sobě nic nevědí. Anotování konkrétního obrázku probíhá tak dlouho, dokud se uživatelé neshodnou na jednom slově (případně je možné příslušný obrázek vzdát a přesunout se tak na jiný). Hra je potom ztížena tím, že některé obrázky již mají několik tagů přiřazených (tyto tagy oba uživatelé vidí) a je nutno použít jiných, ne tolik zřejmých, slov. Pro zvýšení motivace je použito bodování. Čím více obrázků stihnou hráči během oněch dvou minut anotovat, tím více získají bodů. Body pro jednotlivá slova se také liší mírou obecnosti, například za „dub“ je pochopitelně více bodů než za „strom“. Ze získaných bodů jsou potom tvořeny statistiky, například nejvíce dosažených bodů v jednom dni, měsíci či celkově.
Tato hra se stala velice populární, mnoho uživatelů s ní trávilo i 40 hodin týdně. Na zajímavou (ovšem velmi dlouhou) přednášku o této hře se můžete podívat zde.
Takže pokud chcete pomoci Googlu, či si jenom vyzkoušet vlastní slovní zásobu v angličtině, podívejte se na http://images.google.com/imagelabeler/.
V pořadí čtvrtá přednáška byla oproti předcházejícím (už podle svého názvu) mnohem méně technologicky zaměřená a upřímně, přišla mi zatím nejméně zajímavá. I proto bude tento příspěvek oproti předcházejícím poněkud kratší. Druhým důvodem je fakt, že obecných informací o reklamě na internetu (které v přednášce zcela převažovaly, konkrétním informacím týkajících se Seznamu se pan Picek věnoval minimálně) jsou věnovány stovky a tisíce zdrojů.
Pan Picek přednášku rozdělil do dvou hlavních částí - teorie a praxe.
V teoretickou začal následujícím grafem, který ukazuje, čím se lidé na internetu zabývají (zdroj: Gartner 2008)
Následně probral základní typy internetové reklamy, kterými podle jeho dělení jsou:
Zde se zastavil také u video reklamy, kterou v dnešní době můžeme najít na mnoha zpravodajských serverech a která předchází vlastní video. Tento způsob reklamy se neuvěřitelně rychle rozvíjí. Ještě před několika lety, před masivním rozvojem broadbandu, to byla okrajová zálěžitost, o které odbornící z marketungu vůbec neuvažovali. Dnes to je nejrychleji rostoucí segment internetové reklamy vůbec.
Dále rozebíral specifika českého prostředí vůči světu. Především jakousi rozpolcenost ve využívání technologií, kdy mnohé jsou přijímány velmi nadšeně a otevřeně, k jiným se naopak stavíme velmi konzervativně. To ilustroval právě na přístupu k internetové reklamě, kdy jednoznačně největší část českého reklamního trhu stále zabírá televize, následuje tisk a internet je až třetí (viz obrázek, zdroj: Factum Invenio, SPIR)
Tento stav je v jiných zemích na úplně jiné úrovni, například ve Velké Británii již investice do internetové reklamy předčily investice do televizní reklamy.
Další část pan Picek věnoval plánování a vyhodnocování kampaní. Zde pochopitelně padlo mnoho pojmů z oblasti internetové reklamy (návštěvnost, imprese, kliknutí, afinita, CPC, CPA, CTR…), a následně možnostem, které máme při cílení reklamy a také jaká je obsahová vhodnost.
Cílení reklamy je možné provádět několika způsoby. Mezi nejdůležitější patří cílení regionální a behaviorální. Regionální cílení se uskutečňuje pomocí IP adres, kdy je možné určitému regionu poslat reklamu “na míru” (samozřejmě to není možné do úrovní ulic, jde to přibližně na úroveň větších měst). Behaviorální cílení se (velmi zjednodušeně) dělá pomocí monitoringu pohybu uživatele po webových stránkách pomocí cookies.
U obsahové vhodnosti rozebíral, jak některé instituce (především velké banky) odmítají umisťovat reklamu na jakékoliv neseriózní stránky (bulvár). Podle jeho názoru to je však uživatelům upřímně jedno a taková reklama by konkrétní instituci nijak neuškodila.
Poslední část přednášky byla věnována plánování reklamní kampaně a konkrétní případové studii. Tyto věci bych však pouze opisoval z přednášky, proto v tomto bodě příspěvěk ukončím a zájemce na přednášku odkážu.
Přináším další článek o přednášce Seznamu na VŠE. Minulý týden mi do toho něco vlezlo, takže se jedná o třetí přednášku v tomto semestru.
Téma přednášky byl fulltext a přednášek přišel pan Petr Nevrlý. Přednášku měl rozdělenou do dvou velkých celků, první se zabýval obecně vyhledáváním, druhý potom novinkami, se kterými Seznam přišel v této oblasti v roce 2009.
První, “nudné” části, se budu věnovat jen minimálně a to především z toho důvodu, že ani přednášející o architektuře vyhledávání nepodal příliš podrobný výklad. Přejdu tedy k robotovi, kterému věnoval poměrně dost času.
Robot
Indexovací robot obecně je program (algoritmus), který prochází webové stránky skrze hypertextové odkazy a následně shromažďuje, ukládá a indexuje informace na nich obsažené. Robot Seznamu je zaměřen především na doménu .cz, v omezeném měřítku prochází také .sk, .com, .info atd. Některé exotičtější domény však neprochází vůbec (například indická .in) a pokud se na nich vyskytuje český text, pro indexaci je nutné kontaktovat tým fulltextu, který ji do indexace přidá. Robot každou zaindexovanou stránku (což je dle pana Nevrlého v podstatě celý český internet) navštíví v průměru jednou za necelý týden. Ty nejvýznamnější stránky jsou navštěvovány denně, naopak stránky, které jsou neměnné po velmi douhou dobu, mohou být navštíveny jednou za 135 dní (což je maximum). Pro reindexaci (návštěvu robota) jsou důležité následující tři faktory:
Kromě webových stránek umí robot procházet pdf dokumenty, .doc, .rtf a od roku 2009 také .ppt prezentace.
Zajímavá data o provozu obecně:
Novinky v roce 2009
Screenshot generátor je program, který snímá webové stránky. Obrázek je potom k dispozici u výsledku vyhledávání. Screeshoty stránek jsou pořizovány v “nestandardním” rozlišení 700×525 px, 5 bitové barevné hloubce a ve formátu png. Náhledy u vyhledávání jsou potom zobrazeny v rozlišení 100×75 px. Screenshot generátor zvládá v průměru sejmout ( 
) 10 URL/sec. Celkově je v databázi seznamu přibližně 660M obrázků v celkové kapacitě cca 1,6TB.
Smysl rozpoznávání citlivého obsahu je v tom, aby se uživatelům, kteří zadali z jejich pohledu neškodný dotaz, nezobrazovali pornografické stránky (resp. zobrazil se jim pornografický obsah, aniž by jej hledali). Z toho je zřejmé, že musí fungovat dvojí detekce:
Pokud se například zadá dotaz “pupendo fotky”, předpokládá se, že autor dotaze chce zobrazit nějaké fotky z filmu nebo z jeho natáčení. Pro práci s filtrem slouží parametr &safe, který je možné vkládat do dotazu. Bez vkládání tohoto parametru funguje filtr automaticky, tzn. na funguje rozpoznávání citlivého obsahu. Pokud se nastavá &safe=no, filtr je vypnutý a vyhodnocování dotazu není aktivní, jsou tedy zobrazeny všechny nalezené stránky. Naopak u &safe=yes je filtr napevno zapnutý a nejsou tak zařazovány nevhodné stránky bez ohledu na zadaný dotaz.
Populární odkazy fungují u těch největších serverů (funguje například u Novinek či idnes, u Živě či Lupy už ne), kdy jsou u výsledků vyhledávání zobrazeny odkazy na vybrané podstránky webu.
GEO mikroformát slouží k zadání geografické polohy přímo do HMTL kódu. Díky tomu je potom u výsledků vyhledávání možné zobrazit odkaz na mapu s vyznačením polohy příslušného objektu.
Pouze s minimální až žádnou propagací seznam spustil “miniaplikace”, které umožňuje základní převody jednotek a jednoduché výpočty. Při existenci WolframAlpha opravdu není čím se chlubit
Nová verze vyhledávání je v přípravě v testovací fázi již poměrně dlouho. O tom svědčí například tato bleskovka. Nicméně v současné době je její ostré nasazení skutečně na spadnutí.
Nejpodstatnější změny oproti předchozí verzi:
To, že Seznam na konci roku 2009 přichází s podporou logického operátoru OR působí spíše úsměvně…
Nová lemmatizace (převod slova do jeho základního tvaru) bude umět rozlišit například některé tvary slov, s kterým si předchozí verze neporadila.
Kolokace (”dvojice více slov, obvykle spojovaných samostatných lexikálních jednotek”, zdroj: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/kolokace) zohlední význam spojitosti dvou sousedních slov. V případě, že hodnota kolokace se blíží jedné, jedná se o ustálená slovní spojení (například “karlovarské oplatky”) a jejich výskyt u sebe je žádoucí. U hodnot blížících se nule jsou naopak slova nezávislá a ve vyhledávání se potom budou nacházet nezávisle na sobě, v různých částech textu.
Na závěr uvádím (pro pobavení) seznam 10 nejčastějších dotazů v roce 2009:
Opravdu facsinující. Z deseti dotazů je sedm z nich název domény :)) Je vidět, že běžní uživatelé stále ještě nevidí rozdíl mezi adresním řádkem a vyhledávacím polem Seznamu.
Zdroj: NEVRLÝ Petr. přednáška Fulltextové vyhledávání, dostupná na http://kizi5.vse.cz/wp-content/uploads/2009/10/prednaska-ft-2009-.pdf
VŠE (resp. Katedra informačního a znalostního inženýrství z Fakulty informatiky a statistiky) již několikátý semestr pořádá sérii přednášek ve spolupráci s firmou Seznam.cz. Jelikož mám tento semestr v termínu přednášek čas, na ty zajímavé se půjdu podívat a přednášku shrnu článkem zde na blogu.
První přednáška se týkala freemailu společnosti Seznam. Přednášet přišel programátor pan Michal Bukovský. Budu se držet jeho jeho prezentace a začnu několika zajímavými čísly.
Další část přednášky byla věnována architektuře seznamáckého mailu. Tuto část vynechám, protože nemám povolení k distribuci slajdů, bez kterých by text ztrácel na své přehlednosti a srozumitelnosti.
Dále byla věnována pozornost uchovávání (storage) dat. Pan Bukovský v této části zmiňoval, že není problém velikost dat jako taková, ale extrémní požadavky na rychlost a četnost I/O operací, které jsou v prostředí českého internetu nevídané a tímpádem neustále bojují s limitující rychlostí pevných disků. Jinak file servery jsou používány dva, v případě výpadku je druhý FS schopen chybějící zastoupit (v případě špičky ovšem velmi reálně hrozí spadnutí).
Další, v podstatě poslední a velmi obsáhlá část přednášky byla věnována spamu.
Zde pan Bukovský hned na úvod zmínil, že velký traffic nutně neznamená nevýhodu. Pokud například dojde k aktivaci nějakého viru či hromadného odesílání spamu z konkrétní oblasti, vzhledem k počtu schránek se to Seznam dozví v českém prostředí pravděpodobně jako první a může tak odekvátně zareagovat (například zablokovat konkrétní IP adresy). Co se týká největších spamerů z hlediska států, tak to (možná pro někoho překvapivě) není Rusko, jihovýchodní Asie, ale Spojené Státy.
V boji proti spamu Seznam postupuje dvojím způsobem. K prvnímu filtrování spamu dochází již na SMTP serveru, e-maily, které projdou tímto filtrem jsou dále prověřovány spamovým scannerem.
Na SMTP serveru se používá:
Spam scanner dále používá:
Vzhledem k velikosti Seznamu je zřejmé, že i on se dopouští rozesílání spamu. Proti tomu tým okolo e-mailu bojují především pomocí CAPTCHA, která je přítomna v případě používání e-mailu v zahraničí. Zde Bukovský zmiňoval zajímavou věc - když CAPTCHA zavedli, trvalo přibližně pouze čtvrt hodiny, na kterou spamy utichly. V důsledku toho dospěli k závěru, že nebojují s nějakými automatickými nástroji (za tak krátkou dobu by někdo těžko předělal skripty, aby dokázali obejít tuto techniku), ale s lidmi někde v zemích třetího světa. Nakonec tento problém vyřešili poměrně razantně, do CAPTCHA zavedli naší diakritiku, čímž ovšem spolu se spammery odřízli také české uživatele, kteří chtějí používat webmail ze zahraničí.
Co se virové problematiky týče, tak se používá NOD32 scanner. Viry jsou však v dnešní době poměrně malý problém, oproti spamu zcela marginální.
Po přednášce bylo množství dotazů, zmíním jediný a to proč Seznam velmi dlouhou dobu odmítal zprovoznit IMAP. Podle přednášejícího to bylo především z důvodu náročnosti tohoto protokolu, některým technickým problémům (protokol IMAP vyžaduje nepřetržité spojení) a také přesvědčením, že to bude používat pouze minimum lidí.
Příště, pokud mi do toho něco nevlezle a najdu v komentářích nějaké pozitivní ohlasy ( ) se můžete těšit na téma Přístupnost v praxi.
Nevím, do které skupiny patříte právě vy. Do skupiny více či méně nadšených uživatelů Facebooku nebo do skupiny jeho více či méně zarytých odpůrců…
Určitě jste si toho všimli. Jakmile se na vcelku libovolném, odborném serveru objeví článek s tématikou Facebooku, okamžitě se v diskuzi vyrojí příspěvky typu: “Může mi někdo vysvětlit, k čemu je to dobrý?”, “Měl jsem tam účet, ale zrušil jsem ho”, “Facebook je pro teenagery a dětičky” a mnoho dalších (příklad na živě, či na lupě). Upřímně mi to není moc jasné. Proč stejné negativní názory nejsou vidět u článků o blozích? O YouTube? O Twitteru? Ten je přeci také dosahuje enormního zvýšování počtu uživatelů.
Argumenty, které odpůrci používají, jsou většinou dost pochybné. Na již zmíněné výkřiky typu “ještě jsem nepochopil, k čemu to je dobré” asi nemá cenu reagovat (stejně bych se mohl ptát na výše zmíněné). Dále často nesmyslně argumentují tím, že je lepší zajít s přáteli do hospody, než se s nimi virtuálně bavit na sociální síti. Pochopitelně. O tom se přece nikdo nepře. Facebook pouze usnadňuje domluvu takových akcí - stačí dát do statusu: nezajde někdo pozítří do hospody? Případně použít pokročilejší plánování akcí. To je určitě rychlejší, efektivnější a levnější než obepisovat kamarády pomocí SMSek.
Další argument, že se jedná o nástroj teenagerů a dětí je opět nesmysl. Stačí se podívat na statistiky, konkrétně na server checkfacebook.com.
Takže jenom velmi stručně (viz. graf) - “mladší teenageři” 14-17 let tvoří pětinu uživatelů FB v ČR. Věková skupina 18-24 let tvoří 38% a věková skupina 25-34 potom 27% uživatelů. V jiných zemích je věkový průměr ještě o poznání vyšší, stačí se podívat na Velkou Británii, Španělsko nebo USA.
Abych to nějak uzavřel, svoboda projevu je samozřejmě v pořádku, ale omíláním stále stejných nesmyslů dokola se z nich pravda nestane. FB nabízí opravdu hodně možností a voleb, je na každém, kolik si přidá přátel, co se mu bude zobrazovat na úvodní stránce, jednoduše jak jej bude používat. Jestli střídmě a rozumně nebo si přidá stovky přátel a následně se v záplavě nových zpráv utopí.
Nastal čas, kdy budu muset koupit nový mobil. Snažil jsem se tuto událost odkládat co možná nejdéle, můj otlučený Sony Ericsson K800i stále dobře slouží. Nedávno jsem však ztratil zadní krytku, pod kterou je baterka, která díky tomu občas vypadává.
Před pár lety jsem se na vybírání nového telefonu vysloveně těšil. Četl jsem recenze na Mobilmanii, kupoval Mobility a v mobilech se relativně vyznal. Jenže doba pokročila a z mobilů se stalo něco tak všedního, že mě jednoduše přestaly zajímat. Takže nyní stojím před náročným úkolem - vybrat si nový mobil. A hned čelím zásadnímu dilema - koupit spíše jednoduchý přístroj s ohledem spíše na design nebo nějaký pořádný, našlapaný.
Pravděpodobně se však přikloním k variantě jednoduššího přístroje. Jistě, pořád ve mně hlodají vzpomínky na dobu před pár lety, kdy se s novým mobilem zásadně machrovalo, ukazovalo se, jak krásně mobil fotí a co má všechno za funkce. Nicméně si myslím, že tato doba je už za námi a mimo to už jsem z toho poněkud vyrostl Takže co v mobilu vlastně potřebuji? Foták - ale jo, na to už jsme si všichni zvykli, tak jednou za čtvrt roku jej použiji. Přehrávání MP3? Nikdy jsem nepoužil, poslouchat hudbu někde venku mi nikdy nic neříkalo. Poznámky, kalendář, úkoly - ano, na to jsem docela zvyklý. Internet v mobilu? Občas se hodí, ale dokážu si život představit i bez něj. Operační systém v telefonu? Číst si pdf, otevírat .doc a podobně? Šmarja ještě toho trochu. Mám svůj netbook, který opravdu není náročné brát s sebou a tam, kde ho neberu opravdu nepotřebuju číst/vytvářet jakékoliv soubory.
Jediná věc, kvůli které bych uvažoval o našlapaném telefonu, je navigace. Můj současný model mi silně nevyhovuje, tak proč nezabít dvě mouchy jednou ranou. Na druhou stranu, samostatné autonavigace jsou pro svému jedinému účelu podřizují vše (opravdu nechápu, proč někteří výrobci do navigace cpou nesmyslné funkce, jako je třeba prohlížení obrázků) - funkcionalitu, ergonometrii atd. A to je problém multifunkčních přístrojů. Mají všechno, ale nic nedělají pořádně. Každá funkce musí brát ohledy na ostatní funkce, je třeba dělat kompromisy. Cenově to samozřejmě záleží na konkrétních modelech, nicméně lze určitě sehnat jednodušší telefon + navigaci v cenové relaci našlapaných telefonů s navigací.
Jaký je Váš názor na “multifunkční” přístroje? Preferujete je? Nebo dáváte přednost spíše “jednoúčelovým” (jednodušším) přístrojům…
Během posledních měsíců se v oblasti vyhledávačů stalo několik událostí. Předně byl spuštěn bing.com, odpověď Microsoftu na Google. Nebudu se tady k němu nijak dlouze vyjadřovat, článek o tomto projektu si můžeme přečíst třeba na lupě (doufám, že za to nedostanu ban :-D). Pouze bych zde upozornil na to, jak se opět potvrzuje známá síla zvyku - návštěvnost bingu se po spuštění prudce zvýšila, všichni si samozřejmě museli tento nástroj vyzkoušet. Kolik lidí však u něj zůstane? Nastaví si jej jako domovskou stránku? V prohlížeči si jej nastaví jako defaultní nástroj pro vyhledávání? Následný pokles návštěvnosti praví, že asi moc ne. Nicméně poslední vývoj ukazuje, že obrovská marketingová kampaň přeci jen sklízí nějaké výsledky.
Další událostí je spuštění znalostního vyhledávače WolframAlpha. Osobně tento vyhledávač považuji za poměrně revoluční. Předně je třeba říci, že tento vyhledávač neslouží k vyhledání zajímavé restaurace, ceny nového foťáku, či co zrovna hrají v kinech. K tomu nám slouží standardní vyhledávače. Použití Wolframu má smysl při vyhledávání některých, poměrně specifických, informací. Na přehled smysluplného použití se podívejte zde. Několik zcela konkrétních (nesouvisejích) příkladů použití:
Oproti všem (pro rejpaly - naprostou většinu) ostatním vyhledávačům má Wolfram jednu unikátní vlastnost (neodvažuji se to nazvat ani výhodou, ani nevýhodou) - k dotazům týkající se stejného typu entity dostáváme stejné množství informací, bez ohledu na významnost této entity. Trochu srozumitelněji a na příkladu - pokud například zadáme New York a následně malé město či vesnici (vyloženě malé vsi moc smysl zkoušet nemá, ale našel jsem některé příklady městeček s něco málo přes 2000 obyvateli) v ČR, dostaneme stejný objem informací ve stejné grafické podobě. Oproti Wikipedii trochu rozdíl Jak už jsem naznačil ve výčtu příkladů použití, opravdová síla Wolframu spočívá v porovnávání. Schválně, zkuste zadat několik křestních jmen, filmů, či států.
Poslední inovace najdeme u našeho oblíbeného Googlu, konkrétně ve vyhledávání obrázků. V nedávné době nám kromě filtrování obrázků podle jejich rozlišení přibyly další dvě možnosti. Jednak to je filtrování obsahu podle původu obrázku. Můžeme si určit, že chceme vyhledat pouze fotografie, kresby, či obrázky, kde se vyskytuje obličej. Druhá možnost spočívá ve výběru dominantní barvy obrázku. K dispozici je 12 barev.
K těmto dvěma možnostem filtrování nezbývá než dodat, že skutečně fungují. Na druhou stranu se nejedná o žádné převratné věci. Filtrování dle barev je patrně nejprimitivnější použití image retrieval vůbec. Zajímavější možnost pro vyhledávání obrázků najdeme na adrese http://similar-images.googlelabs.com. Jedná se o vyhledávání obrázků dle jejich podobnosti. Klasicky zadáme dotaz a ve výsledcích vyhledávání následně zvolíme “similar images”. Zde už jsou nepochybně použity pokročilejší techniky image retrieval. Pro příklady uvedené na hlavní stránce projektu to (překvapivě) funguje výborně. Při vlastních pokusech ovšem najdeme mnoho příkladů, kde budou vyhledané obrázky zcela odlišné. Vzhledem k umístění této služby (Google labs) však Google (snad) stále pracuje na jejím vylepšení.
Vzhledem k tomu, že již třetí semestr vyučuji na vysoké škole (VŠE) cvičení k základnímu kurzu informatiky a tento semestr jsem tento vyučoval čtyři kurzy, myslím si, že se mohu podělit s nějakými zkušenostmi, které jsem takto nabyl co se týče znalostí prváků (neinformatiků) se základní prací s PC + znalost práce s MS Office.
Abych dlouho nechodil kolem horké kaše - v podstatě všichni studenti umí pracovat s Wordem na základní úrovni a vytvořit prezentaci v PowerPointu, což není nic překvapivého. Na všech středních školách výuka informatiky probíhá a Office jsou její součástí. Vyhledávání na internetu také pochopitelně ovládají, to je dnes přirozená součást života, bez které se jen málo mladých lidí obejde. Nicméně již zde se objevují některé neznalosti, například vyhledávání celých frází je pro některé studenty novinkou. Dále potom fakt, že existuje i něco jiného, než Google (tím mám na mysli především profesionální informační zdroje, používání jiného vyhledávače pro běžné účely příliš smysl nemá).
Horší je to s prací se soubory. Je vidět, že tato generace vyrůstala na MS Windows, a tudíž má jen malé zkušenosti s prácí souborových manažerů (součástí výuky je Total Commander, jakožto zástupce souborových manažerů). U nás na vysoké škole máme mnoho síťových disků s různými právy, což je něco, s čím se řada studentů nikdy nesetkala. Spolu s prací v TC to potom činilo opravdový problém.
Například rozdílná práce se soubory pomocí Průzkumníka a pomocí TC, to byl zdroj chyb po téměř celý semestr. Často jsem vyžadoval uložit nějaké soubory na projektový disk našeho předmětu, což často končilo uložením přes TC bez přípony souboru, případně se dvěmi příponami přes Průzkumníka.
vs 
Co se týče teoretických znalostí, v závěrečném, poměrně náročném testu kupodivu dělaly problémy spíše praktické otázky. Teorii se mnoho studentů víceméně naučilo (pravda, například otázku schéma ERP neměl zcela dobře nikdo, to se ale v základním kurzu informatiky nemůže moc zazlívat). Ale na otázku: “Co je to phishing”, či “Vejde se 840 000B na CD” správně odpověděla méně než polovina studentů.
Snad se teoretické testy do budoucna více zaměří na podobné, praktické otázky.
Dneska jsem navštívil Digiforum. Přihlásil jsem se na dopolední přednášku s názvem Jak
na lepší fotografie s Ondřejem Neffem a Danielem Petřinou. Nejednalo se o nic pokročilého,
nicméně jsem si řekl, že oživení základů + nějaké tipy mi určitě neuškodí.
Přednáška byla rozdělena do čtyřech bloků po třičtvrtě hodině. Ondřej Neff přednášky pojal spíše obecněji, o použití konkrétních objektivů pro určité situace, použití filtrů a zkušenosti s konkrétními typy foťáků atd. Jednotlivé techniky demonstroval na fotografiích ze svých cest po Ásii a Jižní Americe.
Daniel Petřina hovořil o klasických zásadách fotografování, jako je kompozice, barvy či hloubka ostrosti, v druhé přednášce o tom, jak komunikovat s fotografovanými osobami (tato přednáška mi přišla poměrně zbytečná…).
Kromě přednášky jsem samozřejmě navšívil také výstavní sál, kde se kromě hlavních výrobců fotoaparátů (například Nikon zde prezentoval slušně velké teleobjektivy, mimo jiné třeba Nikkor 400mm f/2.8G ED VR, objektiv za čtvrt mega) prezentoval také například Microsoft se svým MS Surface, což když člověk vidí v praxi, připadá si trochu jako ve filmu Minority Report (na druhou stranu to je hračka, pro kterou si moc neumím představit praktické využití).
Celkově jsem byl příjemně překvapen atmosférou akce, která byla způsobena především nízkým počten návštěvníků.
Nestává se mi často, že by mě na webu něco překvapilo. Nicméně poté, co jsem vyzkoušel “kouzelného” džina Akinatora, jsem měl chvíli opravdu pocit, že mi čte myšlenky.
O co tedy jde? Jedná se o hru “na myšlenou”, kdy si myslíte nějakou reálnou či nereálnou (tzn. z filmů, knih atd.) postavu a na základě otázek ano/ne (otázek je pět, ano, asi ano, nevím, asi ne, ne) se džin snaží dopátrat vaší postavy. Vážně je ale z podivem, co všechno uhodne. A hlavně jsem měl občas pocit, že se ke správnému jménu dostal na základě zcela zcestných a nesouvisejících otázek.
Jistě, mnoho jmen neuhodne (například já jsem ho dostal na překvapivě známé osobnosti - Steven Hawking). Potom můžete toto jméno přidat do jeho databáze a na základě vašich odpovědí se tak o této postavě “učí”.
Takže určitě vyzkoušejte, je to sranda
Partnerská sekce pro IT profesionály:
Microsoft TechNet/MSDN
